Končím!

2. května 2008 v 14:22
Končím s tímhle blogem. Mám druhý - Klick!! - a přeřadila jsem na něj... Takže 4 my SB - jestli chcete dám si vás do spřátelených tam... takže Ciao!!!
 


Ztracené dvojče 4

23. března 2008 v 10:48 | Lenush-ka |  Ztracené dvojče
Když jsme dočli na ubytovnu, Sasuke se mě ještě zeptal
,,Tak zítra o třičtvrtě na 5 tady?" Asi se mi zapoměl zmínit, že jsme se domluvili že si dáme sraz a půjdem tam spolu.
,,Coco... Co to?" Vyletělo ze mě, než jsem to stačila zabrzdit.
,,Mno..." Zaskočilo ho to stejně jako mě ,,Jestli bychom si dali tady zítra ráno sraz a šli tam spolu."
,,Tak jo. Říkal jsi o třičtvrtě na 5? Ok. Budu tady. Čau." Řekla jsem a otevřela dveře svého minibytu. Zavřela jsem dveře, udělala pár kroků a práskla sebou na postel. Vzpoměla jsem si na Hakua. Do očí se mi vehnaly slzy. Jak mu asi je? Uvidím ho ještě? Je vůbec ještě naživu? Tyto otázky si kladu pořád dokola, ale ještě jsem nenašla odpověd. Vstala jsem a podívala se na stolek, kde byla fotografie mě, mé matky a bratra. Jediná fotografie co mám. Už je ošoupaná, na jedom místě trochu roztržená. Miluju vás... Oba.
Ráno jsem rozespale narazila do zrcadla. Měla jsem ho na stěně, takové velké. Teď leželo na zemi na tisíc kousů a já měla pořezaně ruce. Doprčic! Za pět minut třičtvrtě. Nestíhám. Ty ruce nechám tak, toho bude dnes víc. Rychle jsem na sebe hodila nějaké oblečení, vyběhla z minibytu a zamkla. Sasuke už čekal.
,,Bré ráno" Zívla jsem.
,,Dobré" Odpověděl. Já se trochu pousmála ale on to neviděl. Nemohl. Díky mému šátku.
,,Půjdem? Takhle to nestihnem." Řekl.
,,Jo jo už jdu." Protřela jsem si oči. Včera na mě ještě dolehlo smutnění za bratrem, usnula jsem až ve 4 hodiny, a za půl hodiny už jsem zase vstávala. Vyšli jsme z ubytovny a když jsem stoupla na schody před ubytovnou tak jsem hodila tlamu.
,,Dop*dele!" Zanadávala jsem si, když mi Sasuke pomáhal vstát. Já jsem si trhla trapas ale Sasuke se smál.
,,Co to máš na rukou?" Všiml si ran co mi udělaly střepy.
,,Další nehoda, co se dneska stala. To neřeš. Prostě mám dnes smůlu."
On se řepil, já si v duchu nadávala a přišli jsme pozdě na sraz z Narutem a Kakashim-senseiem. Oba už tam čekali.
,,Kde jste byli?" Zeptal se Kakashi-sensei.
,,Ehm... na ni bych teď nemluvil je dost podrážděná" Šeptl Sasuke Kakashimu-senseiovi. Ten se pousmál.
,,Tak, můžeme začít." Řekl Kakashi-sensei a my tři jsme se kolem něj shlukli.

Haku

7. března 2008 v 19:01 | Lenush-ka |  Naruto Postavy
Haku se narodil ve Sněžné vesnici v Mizu no Kuni (水の国 Vodní země). Když byl Haku malý, tak tuto zemi sužovaly války. Díky jeho Kekkei Genkai (vrozené vlastnosti) byl Haku využíván jen jako nástroj války. Když jeho otec zjistil, že manželka i Haku mají Kekkei Genkai, tak se je pokusil zabít. Hakovu matku zabil, ale Haku se mu zabít neporařilo. I přes to, že byl Haku velmi mladý, tak byl tak silný, že otce přemohl a zabil ho. Poté se toulal po Vlnkové zemi jako všemi nesnášený žebrák. Jednou ho ovšem našel Momochi Zabuza. Přijal ho jako svého společníka, ale používal ho jen jako nástroj k boji. Haku byl Zabuzovi bezmezně oddaný, ale ten ho měl stále jen za věc. Dokonce jednou chtěl po Narutovi, aby Haku zabil, protože mu už připadal neužitečný. Hakovo Kekkei Genkai spočívá v tom, že dokáže najednou ovládat dva živly, vodu a vítr. Jeho jutsu se jmenuje Hyoton (čteme hyoton) a jedná se o techniky ledu, je to trochu podobné technikám, které ovládá První Hokage a Yamato (techniky dřeva - Mokuton.
Když se poprvé objevil, tak se vydával za ninju z Kirigakure no Sato (Skrytá Mlžná vesnice), který chytá uprchlé a zločinecké ninjy (Oinin). Jeho úkolem bylo prý najít a zabít právě Zabuzu. Hakovy techniky jsou všechny velmi silné, často založené na Kekkei Genkai, z nichž nejsilnější je asi Makyou Hyoushou (démonické zrcadlové ledové krystaly). Dále také útočí pomocí Sensatsu Suishou (tisíc letících vodních jehel smrti). Haku zatím jediným ninjou, který dokáže používat pečetě pouze jednou rukou. To může být další jedinečná dovednost, kterou si vymyslel nebo to možná je další vrozená schopnost (Kekkei Genkai). Haku zná dokonale lidskou anatomii, a tak může zranit, zabít nebo jinak vyřadit svého nepřítele skoro okamžitě pomocí jeho jehel, je totiž opravdu velmi dobrý v Shinjutsu (akupunktura). To ukázal například tak, že hodil dvě jehlice na zadní stranu Zabuzova krku, čímž ho uvedl do kómatu, v kterém vypadal jako mrtvý. Stejnou věc potom provedl i Sasukemu. Hatake Kakashi si tak uvědomil, že Haku byl zřejmě učněm v ANBU akademii, protože ANBU znají dokonale anatomii těla.
Haku má také úžasný pozorovací talent. Po tom, co jen jednou vidí nepřítelův hmat, tak dokáže vymyslet, jak se mu příště vyhnout. Například porozuměl Kakashiho sharinganu a radil Zabuzovi, jak proti tomu bojovat.
Při poslední bitvě na mostě, který byl poté pojmenován Velký Narutův Most, Haku obětoval svůj život, když skočil do Kakashiho Raikiri (bleskové ostří), aby zachránil Zabuzu. Haku řekl, že bojoval pro svůj vlastní sen (chtěl, aby se Zabuzovy sny staly skutečností). Jak řekl Kakashi, Haku měl čistou duši, pravou a čistou, jako právě napadaný sníh.
Jméno "Haku", v kanji psáno jako 白, znamená "bílý". Což se také vztahuje k jeho čisté povaze. Dríve se myslelo, že Hakovo příjmení je "Shiro", což také znamená "bílý", ale nakonec se to ukázalo jako blbost. V Malajské verzi Naruta totiž Haku přejmenovali na Shiro.
Mnoho lidí (v anime i manze) si spletli Haku s dívkou. Dokonce i Uzumaki Naruto řekl, že vypadá lépe než Haruno Sakura. Haku je mezi fanoušky stále velmi populární, i přes to, že dost brzy zemřel.



Za bleskoweczku

6. března 2008 v 18:28 | Lenush-ka |  ceny
Lenush-ka

Jasuna podle moOlinesSky

4. března 2008 v 21:36 | Lenush-ka |  O mě
jasuna

jak si přestavuju Jasunu?

4. března 2008 v 20:55 | Lenush-ka |  O mě
Takže takhle nějak si představuju Jasunu ze Ztraceného dvojčete.
Jasuna

Ztracené dvojče, díl 3.

4. března 2008 v 18:43 | Lenush-ka |  Ztracené dvojče
,,Jakže? Banda ubožáků? Tak na to zapomeňte! Ještě nevíte, co v nás je!" Vykřikla jsem. Ze mě nikdo ubožáka dělat nebude. Sasuke a Naruto, dokonce i sensei nadskočili.
,,Dobře, brzy se přesvědčíme, jestli je to pravda. Pojďte na nádvoří." Řekl a vyšel ze dveří. Vyšli jsme na nádvoří a on se posadil na zábradlí a já sedla na schdy. Naruto i Sasuke mě napodobili.
,,Myslím, že by jste se mi měli představit. Jako co máte rádi jaký je váš cíl a tak."
,,Začněte vy!" Řekla jsem.
,,Dobrá. Jmenuji se Kakshi Hatake, nechce se mi vám říkat co mám a nemám rád a nad svými cíly jsem ještě nepřemýšlel. A ty?" Zeptal se mě.
,,Já jsem Jasuna. Nejvíce ze všeho miluji svého bratra a nenávidím svého otce. Můj plán do budoucna je najít bratra." Tak to šlo dál, představili se všichi.
,,Takže už vás něco vím, zítra začneme trénink. Bude to trénink o přežití. A... nesnídejte!" Řekl nám sensei a odešel.
,,Kdo se mnou půjde na rámen?" Zeptala jsem se, musíme stmelit partu a rozhodla jsem se, že jim vyjdu vstíc.
,,Já půjdu!" Řekl Sasuke.
,,Já taky!" Řekl Naruto. Přesně jak jsem čekala. Šli jsme do Ichiraki. Ujala jsem se lova.
,,Hele, musíme stmelit partu. Bude se od nás očekávat týmová práce." Vykulili oči.
,,Jak to víš? Zeptal se Naruto."
,,Mno, řekněme, že někdy je dobré mít za strýce senseje." Povídali jsme si a zjistila jsem, že Sasuke je na tom podobně jako já. Taky hledá bratra, ale já ho hlednám z lásky, on z nenávisti. Když jsme dojedli a zaplatili, tak jsme se rozhodli jít na pokoj a vyspat se, protože vstávat v pět ráno není žádná sranda. Tedy pro Naruta. On odešel svým směrem a já ze Sasukem jsme šli druhým. Naruto bydlel na jiném konci vesnice než my. Já bydlela hned vedle Sasukeho. Už jsem nechtěla bydlet ze strýcem Irukou, tak jsem si sehnala malý pokoj v ubytovně. Zítra to bude o postup na hodnost genina. Musíme to zvládnout.

Ztracené dvojče 2

4. března 2008 v 12:11 | Lenush-ka |  Ztracené dvojče
O 3 roky později jsem nastoupila do školy pro ninji. Byla jsem přesvědčená, že svého bratra najdu, i kdybych pro to měla zemřít. Byla jsem velmi oblíbená dívka ve škole, protože jsem byla hezká, ale chladná jako led. A co mě překvapilo, zjistila jsem, že i kluci chlaďasi jsou schopni se zamilovat. Jeden kluk ode mne ze třídy, Sasuke Uchiha z legendárního klanu z této vesnice... Chladný jako led, přesto mě měl rád. Ale nedával to najevo tak často jako ostatní kluci. Byla jsem jedna ze tří dívek ve třídě. Ty dvě seděly spolu a nesnášely mě, protože obě zbožňovaly Sasukeho. A protože jsem seděla vedle něho... U závěrečné zkoušky, kterou jsem udělala napoprvé prošli všichni. I ten třídní nešika Naruto Uzumaki. Když jsem dostala svou pásku, vytáhla jsem šátek kterým jsem si převázala obličej a byly mi vidět jen oči. Zapřisáhla jsem se, že šátek sundám až tehdy, až najdu svého bratra.

Den poté nám přidělili Senseje. Ten náš se jak na potvoru opozdil. Seděla jsem na stole a přemýšlela. Sasuke seděl na židli u stolu, na kterém jsem seděla a Naruto připravoval past na Senseje, protože se opozdil.
Bohužel na to skočil, a křídová houba, kterou naruto dal nad dveře spadla Sensejovi na hlavu.

,, Takže... můj první dojem je... jak bych to řekl... jste banda ubožáků!"http://i10.photobucket.com/albums/a126/inuyasha_is_awsome/sigh.jpg

za bleskowku

2. března 2008 v 19:56 | Lenush-ka |  ceny
Picture Captions

Ztracené dvojče

2. března 2008 v 15:44 | Lenush-ka |  Ztracené dvojče
Před 8 lety
,, Mami! Mami! Podívej!" Křičel můj bratr. Mé dvojče.
vxcycxy
,, Ty hříšný kluku!" Vrhla se k němu a vodní kapky, které ve své dlani spojil pomocí své čakry se rozprsklo na zem. Poprvé v životě Haku ucítil bolest. Poprvé v životě ho totiž matka udeřila.
,, Doufám, že tě nikdo neviděl!" Ale mýlila se. Viděl ho náš otec. Lidé jako my, jsou zde považováni za hrozbu. Já zůstala schovaná, co kdyby se dovtípil, že já budu Hyoton ovládat také? Otec se lekl a rozběhl se rychle zpět k vesnici pro své přátele, aby mu pomohli vyhnat nás z města. Když zmizel z dohledu tak jsem se rychle rozběhla za matkou, která plakala. Haku utekl do domu.
,, Mami! Já nechci na ulici!" Přes slzy se na mě usmála. Na mě, její pětiletou dceru.
,, Ne, ty na ulici neskončíš. Jednoho z vás pošlu za Irukou a Haku to nebude. Ty jsi v sobě ještě neoběvila Hyoton, takže bys nepřežila. Haku to zvládne, a já taky."
,,Ne! Já nechci od Hakua!" Ucítila jsem slzy v očích a rozběhla se do domu za mým milovaným bratříčkem.
,, Haku!"
,,Jasuko! Jistě se ještě uvidíme!" Objala jsem svého plakajícího bratříčka.
,, Zase se shledáme, uvidíš."
Čtyři roky poté

,, Strýčku Iruko! Podívej!" V dlani jsem si vytvořila malý vodotrysk.
,, Ano Jasuko, už se zlepšuješ."
,, A strýčku? Kdy zase uvidím Hakua?" Zeptala jsem se na otázku, kterou jsem mu položila už nejméňe tisíckrát.
,,Já nevím, Jasuko. Já nevím." A bylo vidět, že tuhle otázku si už také položil.

Kam dál